Při pohledu do adresáře fotek v počítači se tento rok zdá relativně neobvykle chudý. Naštěstí se to nedá říct o zážitcích, které nám život letos přinesl.
V první polovině roku se v naší stanici Satunce a Codymu z Muchovy boudy narodilo šest štěstíček. Všichni byli velicí a vyrovnaní a my jsme si užívali tu výsadu být u zázraku zrození nového života. Ve srovnání s prvním vrhem se z nich brzy vyklubali akční čertíci. A tak jsme v jejich pěti týdnech celou naši rodinu evakuovali na chatu, kde jsme si užívali výběh až do lesa, klid a nádherné výhledy do Vizovických vrchů. Pejskové to byli chytří a učenliví a poctivě zkoumali svět. Měli jsme opět štěstí na skvělé rodiny, které se o naše psíky výborně starají. Z prcků jsou už velcí psi, vyrostli do krásy a všichni si je chválí pro jejich dobrácké povahy a inteligenci. Dělají svým páníčkům radost, přináší do svých rodin pozitivní energii a tak to celé dává smysl. Snad mohu říct, že vznikla i nová přátelství. Moc děkujeme!
Po odchodu štěňátek jsme měli doma najednou prázdno a díky stěhování taky trochu chaos. Což jsme pomalu postupně nahrazovali výlety a cvičením. Zkoušela jsem nakouknout a proniknout do světa pozitivního tréninku s klikrem a vyvrátili jsme známé rčení, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Pak jsem po delší pauze v pracovních zkouškách vyrazila se Satunkou na klubové všestranné zkoušky v Třeboni. Jela jsem tam s malou dušičkou. Stejně ale nezbývá než věřit svému psovi a věděla jsem, že Satu za tu dobu dospěla a získala spoustu zkušeností i z praxe. Překvapila mě ale jak moc. Pracovala efektivně, v pauzách si prostě lehla a spala, a když přišla na řadu, nasadila svůj elán a temperament. Byla radost ji pozorovat. Když jsem po prvním dni večer usínala, vkrádala se mi do hlavy egoistická myšlenka, které měnila původní skromný plán zkoušky vůbec dojít na nový cíl – zvládnout je v první ceně. A když je opravdu v takové parádě došla, uvědomila jsem si, že se jí tak zároveň i povedlo dokončit Českého šampiona práce. I když je to vlastně jen papír do šuplíku, měl pro mě hluboký význam – každý je schopen s pílí, pokorou, pomocí přátel a trochou štěstí dojít docela daleko. Je užitečné vnímat a poslouchat ostatní, nejen zkušenější. Od každého se můžeme spoustu naučit a upravit si to pro svou situaci. Takže i když není možné odcestovat na drahé semináře trenérů zvučných jmen, není nutné klesat na mysli. Se schopností vnímání vlastního zvířete, se sebereflexí, objektivitou a pilným tréninkem se člověk brzy naučí svému psu rozumět a najít společnou notu. Důležité je zůstat otevřený a stále se učit, umět své činy správně časovat a hlavně mít radost.
Jsem moc ráda, když se nám někdo z našich odchovů nebo známých ozve a můžeme pomoci. Aspoň tak vracím dluh, kdy bylo pomáháno mně…
Také bych ještě chtěla poděkovat za četné pozvání na hony na kachny. Jesska měla letos kvůli kontinuálně zraněným drápkům méně možností, ale Satu se celkem blýskla. Chápe, jaká je tam její role. Jakmile se začnou chystat pušky, nepřestává vrtět ocasem a hledí do nebe. Její práce mě hřeje u srdce, hledá na daleko, ať už na vodě nebo v rákosu a bez kachny se nevrací. ;)
A v neposlední řadě se prostě jen snažíme užít každou volnou chvilku. Vojtík je navíc většinou vyšperkuje nějakou vkusnou hláškou. Naposledy jsem pocítila nekonečný vnitřní klid, když tatínkovi vysvětloval, že až vyroste, bude mít pejsky tři… ;)
Moc si vážíme, že jsme mohli ve zdraví prožít další rok bohatý na krásné okamžiky. A všem moc přejeme, aby takový byl i rok 2016.
Aneb jak někdo moudrý kdysi řekl: Žiješ dobrý život, když se hodně směješ, sníš velké sny a uvědomuješ si, jaké máš požehnání, že máš, co máš.
