Naše psí holky slaví páté a šesté narozeniny, a tak se naskytla příležitost zamyslet se nad uplynulými lety.
Unavená se vracím z práce, klíč do zámku, otočit, zatáhnout k sobě, zámek povolí, dveře se neotvírají. Ani po silném zatlačení. Ups… malá Jesska odtrhala lino z podlahy na chodbě tak, že zcela bezpečně blokovalo dveře.
Zoubky jsou vyměněny, již nějaký ten týden nic nerozkousáno, rozhodneme se tedy dosádrovat rohy, vymalovat, zatapetovat vestavěnou skříň, koupit nový pelíšek. A během půlhodinky, kdy jí byla svěřena role samostatně počkat doma, se vše vrátilo o týden dříve – rohy, skříň i zdi získaly opět tu správnou psí patinu a pelech se rozprostřel v podobě tisíce malých pelíšků pečlivě po celém bytě.
Za chvíli musím do práce, ale zbývá ještě deset minut, venku je krásně a ty psí oči… tak jo, ještě tu procházku protáhneme. Ve chvíli, co zrovna přemítám, jaké děláme pokroky v poslušnosti, pes mizí zcela spolehlivě v dál a můj čas a šéf je jí absolutně ukradený.
Po pěti letech shánění zimních bot se mi podaří výhodně koupit dva páry kozaček. Avšak než jsem stihla udělat jakoukoli parádu, Jess vytáhla jednu botu od každé páry a prezicně z jedné odpárala zip, z druhé podešev. No co, stejně mám v kozačkách křivé nohy.
„Proč já tě, ty můj pse, vlastně mám?“ jde mi hlavou. Prozradím Vám proč. Denně mi připomíná, že žije ve světě, kde se nic nemusí. Čím víc jsem zatínala zuby, tím víc šla proti. Čím víc jsem se ji snažila pochopit, tím víc jsem cítila svou neschopnost. Pak jsem se od ní začala učit a nechala se vést do její psí dimenze, kde neplatí pravidla našeho počítačového světa nul a jedniček. Musela jsem se sklonit a s pokorou hledat.
Jesska mi často na oplátku vysílala pohled se zcela jasným vzkazem: „A proč mám já, člověče, proboha tebe?“ Naštěstí je tvor inteligentní a trpělivý a stali se z nás opravdoví parťáci. Za rok a půl náš tým doplnila Satunka. Čistá, hodná duše. Mimo jiné Jessce vysvětlila, že opravdu nemusí pořád vyjadřovat jiný názor na uspořádání bytu a rošťárny k naší upřímné úlevě převedly čistě na psí hry. Jsou věrné společnice, neustále v dobré náladě, pokaždé do vás šťouchnou studeným čumákem, když si zavazujete boty, nalepí milion žlutých chloupků, když odcházíte v černém obleku a když si umyjete auto, určitě se otřepou až vevnitř.
Ale pokud jim to dovolíte, ukážou vám, že patříte mezi vyvolené, jež mají po svém boku čtyřnohé přátele, a zavedou vás za jemného ťukání drápků do světa, o němž ostatní smrtelníci nic netuší. A já jim za to moc děkuji.
