Opět se přiblížila doba, kdy mě to nutí si sednout a napsat o právě proběhlém roku něco hezkého. Člověk se má sice asi dívat směrem vpřed, ale zastavit se a popřemýšlet, co se vlastně událo, také není na škodu.
Tedy, měli jsme se zase parádně. Kolikrát si až člověk sám pro sebe šeptá, jestli si to fakt zaslouží... Nepopsatelnou radost nám dělá syn i psiska. A nejen ty naše. Když jsem malé medvídky z vrhu A před třemi lety a druhé malé medvídky před rokem a půl posílala se staženým hrdlem do světa, mohla jsem už jen doufat, že nám osud do cesty nahrál ty správné, nadšené, psí lidi. Ty, kteří ocení, že si budou moct vychovat krásné, silné a inteligentní psy, plné energie a nápadů, a nebudou řešit nějakou tu špinavou kalhotu. Kterým nebude vadit, že se odteď jejich ovzduší bude skládat z přibližně 21% kyslíku, nějakého toho oxidu uhličitého a ostatních látek a původních 78% dusíku nahradí 78% chlupů. Měli jsme štěstí... Nejen, že se mají výborně. Se svými rodinami utvořili fungující jednotky, které zase svou radost a umění předávají dál, i nazpět nám. A tak to asi má být. Kdesi jsem slyšela staré moudro: "Máš-li něco dobrého, rozděl se. Pokud to jde, pomáhej."
Naši rodinu také obohatila další bytost, Jasmínka, britská modrá kočka. První dny si s psíma holkama dávaly dohromady komunikační kanál, ale brzy vytvořily spokojenou kočko-psí rodinu. Skvěle se ty jejich dušičky doplňují. S Vojtíkem jsou sehraní parťáci a mě ta šelmička v hebkém kožíšku také ukazuje něco pro život důležitého: "Ty, ale vážně, teď nic nemusím..."
I když v posledním bodě, nikoli na posledním místě - z Vojtíka nám vyrostl šikovný předškolák. I když to zní asi jako fráze, musím to říct. Není pro rodiče lepší pocit, než když vidí, že má jejich dítě srdíčko na pravém místě. I Mikuláš mu řekl, že je gentleman :-)
Závěrem bych chtěla poděkovat všem za každičký prožitý moment, který tento krásný, bohatý rok dohromady poskládal. A všem přeji, abychom se v tom dalším zase ve zdraví a dobré náladě sešli.
