Letos pro mě bylo jaksi obtížné se zastavit a zformulovat, co se u nás za další rok událo a co to pro nás znamenalo. Tak usedám až tento poslední den a nechám se na chvíli unést zpět.

 

Během roku jsme ještě dokončovali loni započatý Chaloušův, náš, ráj. Zvelebovat ho bude možné do nekonečna, ale snad můžeme říct, že klíčové je hotovo. Nezáleží ale jen na hmotném zázemí – máme to tam rádi. Jsme kousek od města, ale zastrčení. V tůňkách u potůčku si víly přepírají šaty, v olších a vrbách hnízdí doupní ptáci, v lípě bydlí káně, srnky tam na jaře vodí koloušky, koňští kluci to koření jejich elfskou směsicí jemnosti, elegance a síly a všechny tam hlídá naše chrabré kocouří duo.

 

Teplo domova udržuje Filda ve vysněném krbu a po psím mu pomáhá Rikki, takové to neotřesitelné ohnisko dobré nálady a nadšení. Je úplně jedno, co se děje, stejně do vás šťastně tříská ocasem, vrazí do vás studeným mokrým čumákem a než se nadějete, máte na klíně třicetikilového drobka, který blahem okamžitě usne. Venku se promění v lovce – je pozorná, poslušná, přemýšlí a její nos je neuvěřitelný. Ve svých dvou letech dokončila dvoudenní všestranné zkoušky. A byl to její výsledek, já jsem jí jen pomáhala nastavit podmínky, ale situace četla a řešila sama.

 

Ke konci roku jsme také poslali do světa další partu koťátek. Nikdy se nám neomrzí sledovat, jak přichází na svět, jak rostou a zlobí mamku, která se je snaží vychovávat. Jak se tvoří jejich charaktery, vybírají si své budoucí rodiny. A my díky nim poznáme zase další fajn lidi.

 

Co nás ale jako rodiče pohání nejvíc, je možnost sledovat cestu vlastního dítěte. Roste z něj přímý člověk, umí zatnout zuby a makat, nejen na svých snech. Je skromný, dovede to bez zbytečného humbuku a ještě u toho pomáhá ostatním. Mnohokrát jsme na něj byli fakt pyšní. Jednak je šikovný, ale také, když se něco nepovede, dokáže si to pro sebe vyhodnotit a příště to zkusí jinak. Docela si užíváme, že si nás jako rodiče vybral J

 

Někdy si asi vymyslíme cestu klikatější, než by mohla být, ale baví nás to tak. Myslím, že jsme všichni tři dostali možnosti v různých sférách, které jsme ani nečekali. Ne vždy je musíme přijmout, ale snad to dokládá, že se nemáme bát mít velké sny a odvahu za nimi jít, zkoušet nové věci, jít, kudy jste původně neplánovali, nebo plánovali, ale dřív to nevyšlo. Obzvlášť, když u toho vedle sebe máte milující rodinu a přátele, kteří nikdy neváhají pomoci.

 

Co bych Vám ráda popřála do nového roku? Pečlivě si vybírejte, čím se obklopíte, pečujte o sebe a své nejbližší, najděte si, co máte rádi a co Vás naplňuje. Překážky budou pořád, někdy skřípeme zubama, ale stejně pak uznáme, že nás to zase někam posune. Některé události ve světě i v naší krásné zemi nás opravdu trénují v udržení si vnitřního klidu a rovnováhy a není to v tom točícím se cvrkotu venku snadné. Vnitřní síla a láska totiž nepřicházejí s randálem, nestahují na sebe pozornost, tiše si je jako jednotlivci pěstujeme. Zkusme se soustředit na to dobré, co je v pořádku, a užijme si zase další dobrodružný rok!